Můj souhrn roku 2017

27. prosince 2017 v 23:50 | Adelaide Audrey |  My stories



Tak vás všechny opět vítám na mém blogu. Je to téměř půl roku, co jsem nenapsala ani řádek, každopádně v mém životě se za ten půlrok událo mnoho věcí, a nejenom za ten půlrok, ale i za celý rok 2017. Kdyby mi někdo v lednu 2017 vyjmenoval všechny ty věci, které se odehrajou, tak bych mu nejspíše nevěřila. Nikdy totiž od budoucnosti raději nic neočekávám, abych potom nebyla zklamaná. Rozhodla jsem se tedy sepsat na blog ty nejvýznamnější události. Dá se říct, že je to takový souhrn, a ikdyž to spousta lidí nemá moc ráda, tak si myslím, že je to dobré si připomenout některé vzpomínky, ať už ty dobré nebo zlé, abychom se z nich mohli inspirovat nebo také ponaučit.

Tak tedy začneme :D

april and spring image
V dubnu jsem se zúčastnila soutěže ,,Poznej Rusko lépe", kde jsem se dostala na druhé místo. Je to soutěž v ruském jazyce a hlavně o znalostech Ruska a jeho historii.Vůbec nejsem soutěžící typ, takže tohle byla zatím jediná soutěž, které jsem se zúčastnila.Vyhlášení bylo v Praze na ruské ambasádě, takže jsme měli takový celodenní ,,výlet" do Prahy s ostatními, kdo se umístili. Byl to krásný zážitek a poznala jsem spoustu nových lidí, se kterými se potkávám dodnes. Velmi těžko se seznamuji s novými lidmi, takže mi nemějte za zlé, když mám takovou radost právě z nového přátelství :)



Výsledek obrázku pro may
Ale v životě své přátele i ztrácíme. V tomto roce zemřel můj pradědeček, který se dožil úctyhodných 92 let.Zůstala mi už jenom prababička (jeho milá). Spolu žili již od svého mládí až do teď v Praze, bylo to takovéto spojení dvou lidí na celý život. Měli se strašně rádi, člověk jim to viděl na očích, když byl s nimi.Pradědeček vždycky vtipkoval a strašně jsme se nasmáli. Vždycky když se v něčem spletl, tak ho prababička vždycky opravila a všechno mu důležitě vysvětlovala a nakonec jsme se tomu všichni smáli. Prababička stále žije, ale bohužel se s ní moc nepotkávám, protože žije až v Praze, je mi to moc líto, že se s ní nemůžu seznámit ještě hlouběji, protože je to úžasný člověk, který má mnoho příběhů ze života, a právě tyhle mě strašně zajímají. Možná bych to měla nějak změnit a jezdívat za ní častěji, abych toho jednou nelitovala.


Výsledek obrázku pro june
Má první cesta do Anglie. Naprosto neuvěřitelné. Vždycky jsem se tam chtěla podívat, vím, že většina jezdívá už na základce, ale já jsem tenkrát nebyla, ale ani mi to moc nevadilo, protože teď jsem tam jela s lidma, se kterými sem tam opravdu chtěla jet. Navíc jsme byli v rodině, která byla naprosto úžasná. Abych se přiznala, měla jsem z toho docela strach, protože člověk nikdy neví, s kým bude bydlet. Ale s touhle jsme si naprosto padli a dokonce si i teď spolu píšeme a chceme k nim v létě zase přijet,ale už samozřejmě mimo školu. Ale určitě je to pro mě zážitek na celý život, ani ta cesta se mi nezdála tak dlouhá, když se máte s kým bavit. :)



Výsledek obrázku pro july
Autoškola. Při tomto jediném slově můžu shrnout celé moje prázdniny +začátek září, což byly vlastně zkoušky. Vzpomínám na první jízdu,kdy jsem si naivně myslela, že budeme jezdit někde hezky po prakovišti nebo na nějaké odlehlé pustině. Ale mýlila jsem se. Asi po půl hodině jsme vyjeli na cestu skoro rychlostí světla (asi 20 km)- takže mě předjížděli i cyklisti :D.A poté se to naštěstí stále zlepšovalo a zlepšovalo, teorie byly občas pěkně nudné, ale nějak jsem to vydržela. Nakonec jsem řídila bez jediné chybičky, možná jsem měla pomalejší rozjezdy na křižovatce nebo jsem si na dálnici musela dávat pozor spíše na minimální povolenou rychlost než na maximální, ale to jsou drobnosti. Každopádně na konec autoškoly- tedy na zkoušky- také nezapomenu. Jezdila jsem celé léto, kdy bylo krásné letní počasí, velká vedra, ani lísteček se nepohnul. A v září, v den mé zkoušky, pršelo takovým způsobem, že jsem si myslela, že bude druhá potopa světa a Bůh se mi za něco mstí. Vynervovaná jsem byla už tak a ještě k tomu kluzká silnice a stěrače a větší pozornost atak dále a tak dále. Nakonec jsem to udělala( teorii také,aleta mi takové starosti jako jízdy nedělala). Na tohle budu vzpomínat ještě opravdu dlouho :D

Letní škola ruského jazyka ve Volgogradě. Neuvěřitelných 14 dní v Rusku (poprvé v mém životě). Byla to akce školy, ale byli tam lidé z celé ČR, takže opět spousta nových přátelství, z toho jedno opravdu velké s Leničkou, se kterou si opravdu rozumím a vždycky mě dokáže rozesmát. Každopádně, 14 dní jsme se každý den dopoledne učili na univerzitě ruský jazyk a odpoledne poznávali památky Volgogradu a jeho okolí. A můžu říct, že 14 dní byla opravdu dlouhá doba a příznám se, že asi v polovině jsem měla krizovku a chtěla jet domů, ani nevím proč, nebyl k tomu nějaký důvod, jenom jsem prostě neyla zvyklá být v czině tak dlouho. Ale nakonec mi bylo ještě smutno, že odjíždíme domů a začne škola a ten denní stereotyp.

Začíná nový školní rok, a ikdyž to není zas až tak výjimečné, tak tentokrát trochu je. Je to totiž můj poslední rok na střední škole. Čtvrtý ročník. Uletělo to jako voda. O budoucnosti teď raději nechci přemýšlet, nejsem rozhodlá, co chci dělat a ani nevím, jestli se rozhodnu správně. Vím ale, že tenhle školní rok bude stát za to a musím si ho pořádně užít.

Tohle období roku pro mě bylo velice náročné, a to spíše psychicky. Ve škole jsme toho měli příšerně moc a navíc jsem se, já blbá, přihlásila do další soutěže. Tentokrát na Mezinárodní olympiádu z ruského jazyka. První dvě kola se dělala online a finále se konalo v Moskvě. Musela jsem se na tu soutěž hodně připravovat, protože jsem si nechtěla udělat ostudu, a proto se ke škole připojila i příprava na soutěž. Začala jsem být unavená celý den a nevyspaná, protože jsem spala v průměru pět hodin každý den po dobu tří týdnů a mé tělo to nesebralo moc dobře. Nakonec se mi začala ještě dost motat hlava a já jsem věděla, že je to špatně. Naštěstí na konci listopadu byly zveřejněny výsledky soutěže, já jsem zjistila, že jsem postoupila do finále a mnoho povinností tedy odpadlo. Tak nějak jsem si urovnala režim a začala brát vitamíny proti únavě a je to dobrý. Teď mě čeká další velká cesta do Ruska, tentokrát do Moskvy.

Mezinárodní olympiáda v ruském jazyce. Týden soutežení, ale i poznávání nových lidí z více než 10 zemí světa. Brala jsem to něco jako nácvik na maturitu. Slohová práce, gramatika, konverzace a povídání na vylosované téma. Sice jsem se neumístila, ale ani jsem to nijak neočekávala, byli tam i mnohem lepší. Ale i tak jsem ráda, že jsem se dostala aspoň do finále a mohla jsem jet do nádherné zimní Moskvy.


Mám i spoustu jiných zážitků z tohoto roku, ale kdybych o nich měla psát, tak jsme tu až do zítřka (tak alespoň fotky)

A co vy? Jak byste shrnuli váš rok 2017 třeba jenom jedním nebo dvěma slovy?

Vaše Adelaide Audrey
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dulce Nika Dulce Nika | Web | 28. prosince 2017 v 16:12 | Reagovat

pekné zhrnutie :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama